Zamyšlení nad distančním vzděláváním

Je polovina února. Za necelý měsíc to bude rok, co kvůli pandemii onemocnění Covid-19 byly poprvé uzavřeny školy. Když k tomu tenkrát došlo, asi nikdo netušil, že některé ročníky půjdou do školy až pro vysvědčení, a řada z nás pak byla přesvědčena, že k plošnému uzavření škol už v příštím školním roce nedojde. Předpokládali jsme, že se budou uzavírat školy jen lokálně v případě rozšíření onemocnění v konkrétní škole nebo konkrétní oblasti. Chyba lávky.

Druhá vlna koronakrize přišla už zkraje školního roku 2020/2021. Provoz škol byl omezen od 12. října, kdy do školy směly jen ročníky prvního stupně, a druhostupňoví žáci byli rozděleni na dvě poloviny a měli být střídavě týden ve škole a týden na distanční výuce. Jen co školy vymyslely a zorganizovaly tuto logistickou „výzvu“, došlo ke zpřísnění opatření. Už po dvou dnech, tedy od 14. října, byly školy uzavřeny úplně. Po více než měsíci, přesně 18. listopadu, se do školy vrátili žáci 1. a 2. ročníku, a od 30. listopadu se přidaly zbylé třídy prvního stupně a deváťáci, přičemž 6.-8. ročníky opět rotovaly. Tato vlna měla skončit s příchodem Nového roku a všichni jsme se těšili, že se po Vánocích žáci do školy vrátí. Jenže třetí vlna na sebe nenechala dlouho čekat a plynule navázala na druhou.

Po Novém roce se do školy mohli vrátit jen prvňáčci a druháci, ostatní ročníky jsou od té doby až dosud opět na distanční výuce. Jak to bude dál, nevíme. Budete to vědět dříve než my, protože školy dostanou oficiální informaci datovou schránkou až pár dnů po vyhlášení opatření. Na přípravu všeho pak máme mnohem méně času, ale na druhou stranu je to pochopitelné. Často ještě před zahájením tiskové konference ministerstev školství a zdravotnictví nebývá vždy jasno, jaká opatření budou přijata, a ministři spolu ještě o nějakých detailech „licitují“.

Spočítali jsme, kolik času od jara strávili na distanční výuce žáci základní školy. V první vlně to bylo 10-15 týdnů (podle ročníku), 5-10 týdnů v druhé vlně a 0-6 týdnů ve třetí vlně (tato vlna se nedotkla 1. a 2. tříd).  Od jara tedy suma sumárum 15 týdnů distanční výuky pro 1. a 2. třídy a celkem až 31 týdnů distanční výuky pro starší ročníky. Smutná statistika, když počítáme, že školní rok má něco málo přes 40 týdnů…

Přestože distanční výuku nepodceňujeme a snažíme se učit co nejlépe, řešíme občas výhrady některých rodičů k jejímu průběhu. Občas jsou to poznámky nebo požadavky věcné, často ale nereálné, zcela protichůdné, někdy i úsměvné… Pokusíme se v tomto příspěvku nechat nahlédnout „pod pokličku“ distanční výuky :). Posledním impulsem, kvůli kterému místo procházky během krásné mrazivé slunečné neděle sedím u počítače a sepisuji tento článek, je příspěvek na FB, kterým se jeden z rodičů našich žáků snaží rozpohybovat reformu českého školství… (viz odkaz na FB)

Asi všichni se shodneme na tom, že distanční vzdělávání není pro žáky základní školy ideální. Může to být forma vhodná pro vysokoškoláky nebo třeba starší středoškoláky, ale ne pro naše žáky. I přesto jsme nuceni tuto formu využívat i na základní škole. Podotýkám, že jsme si všichni ve škole moc dobře vědomi toho, jak těžké je toto období nejen pro žáky samotné, ale také pro jejich rodiče, bez jejichž podpory by především mladší žáci nebyli schopni fungovat. S tímto vědomím nastavujeme a případně pak upravujeme všechna pravidla.

Po skončení jarní vlny jsme prostřednictvím dotazníku zjišťovali zpětnou vazbu od žáků a jejich rodičů. Ptali jsme se na rozsah učiva, abychom si ověřili, že děti nezahlcujeme. Ptali jsme se, co v distančním vzdělávání chybí, a co je tam naopak zbytečné, jestli jim distanční vzdělávání vyhovuje či nikoliv (vyhovuje 43 %, nevyhovuje 57 %) a jaké jsou jeho výhody a nevýhody. Zjišťovali jsme, kolik času denně škole děti věnují (79 % se věnuje 3 a méně hodin) a dozvěděli jsme se i řadu dalších zajímavých informací, z nichž některé jsme zapracovali do druhé vlny, která pak plynule přešla ve vlnu třetí…

Jaké prostředí používáme pro komunikaci a zadávání úkolů

Už během jarní vlny v roce 2020 jsme chtěli nastavit jednotná pravidla, která budou pro žáky i rodiče jasná. V některých školách měli učitelé „volné ruce“, a tak co učitel, to jiné podmínky. Pro učitele skvělá věc, protože si každý mohl pracovat v takovém prostředí, které zná, a které mu vyhovuje. My jsme se snažili dohodnout na jednotném kanálu, kterým budeme s žáky a rodiči komunikovat. Jako nejvhodnější se nám jevil Edookit. Od září 2019 minulého školního roku jsme jej používali jako elektronickou třídní knihu, rodiče už uměli omlouvat nepřítomnost žáka touto cestou, a tak bylo logické, že jsme rozšířili používání o nový modul – domácí úkoly. Pro učitele to znamenalo několik hodin školení, zkoušení a objevování nástroje, který dosud nepožívali. Edookit nabízí hodně možností, ale v administraci není uživatelsky nejvstřícnější a nedá se tedy postupovat intuitivně. Víme, že i pro rodiče je každá novinka komplikací, věřte ale, že pro učitele je to v tomto případě ještě komplikovanější…

Zadávali jsme úkoly na celý týden a v tomto režimu z větší části pokračujeme i nyní. Snad jen angličtiny jsou výjimkou, protože tam reagují z hodiny na hodinu.

Jarní vlna ukázala, že modul Domácí úkoly není specializován pro distanční výuku. Komentáře, které psali učitelé žákům k jejich odevzdaným pracím, si děti obvykle nepřečetly, protože o nich prostě nevěděly. Nepomáhalo ani naše upozornění „Maruško, vyhledej si minulý domácí úkol a přečti si zpětnou vazbu na svou práci“… Učitelé tak dělali zbytečnou práci, což nikomu nedělá dobře… Na druhou stranu je třeba vyzdvihnout, jak dobře v Edookitu funguje informovanost rodičů. Každá zpráva, každý úkol, které žákům posíláme, jde automaticky v kopii oběma rodičům. Pokud rodič nechce kontrolovat každý den zprávy v Edookitu, může si ve svém profilu upravit nastavení tak, aby mu byla zasílána notifikace do mailu na tu sekci, kterou si vybere – na zprávy, na hodnocení, na domácí úkoly a na informace z kalendáře. Každá mince má ale dvě strany. Jednou je dostatečná informovanost, tou druhou v tomto případě skutečnost, že rodiče mohou být notifikacemi zahlceni, obzvlášť když mají ve škole více dětí a těm přicházely úkoly od více učitelů…

Když začala podzimní vlna, bylo nám jasné, že s Edookitem nevystačíme. Pro 1. stupeň jsme jej vyhodnotili jako vyhovující (především kvůli informovanosti rodičů), ale pro 2. stupeň jsme hledali nástroj pružnější. Ze zkušeností, které měli někteří kolegové, a na základě konzultací s našimi ajťáky jsme začali využívat prostředí Google Classroom. Opět se učitelé museli za chodu začít učit něco nového. Prostředí Google Classroom je přehledné pro žáky i pro učitele. Pro každý předmět jsme založili nový „kurz“ (ČJ, M, F, P, Z, …), výchovy jsme dali společně do kurzu „Výchovy“ (VV, HV, TV, EtV, PV, RV, OV). Classroom se dá hezky propojit s Google Kalendářem, a tak mají děti přehled, jaký úkol je třeba ještě odevzdat. Na každou zpětnou vazbu učitele je žák upozorněn. To je řada výhod, jedinou nevýhodou je skutečnost, že rodiče nedostávají automaticky informace o tom, co se v „učebně“ děje. Pokud by některý rodič tento přehled potřeboval, může požádat vyučujícího daného předmětu a ten jej přidá do příslušného „kurzu“ (o této možnosti byli rodiče informováni v jedné z nepravidelných zpráv od ředitelky prostřednictvím Edookitu).

Jak to vidí rodiče? Je nám vytýkáno, že nemáme jednotný kanál, že děláme v distanční výuce časté změny. Ano, používáme pro výuku dvě prostředí, ale většina tříd striktně tu „svou jedinou“. Výjimky jsou pouze v odůvodněných případech, které popíšu dále. Považuji za přirozené, že za téměř rok se distanční výuka musí posunout. Všechny změny, které děláme, dobře zvažujeme a přistupujeme k nim jen tehdy, když plusy převáží mínusy. Některé změny jsme udělali i na základě zpětné vazby, kterou jsme získali od rodičů z dotazníkového šetření po první vlně. Myslím, že pokud bychom od jara neudělali žádnou změnu, najdou se tací, kteří nás právě za to budou kritizovat… A v tomto případě právem.

Jak probíhá distanční výuka

Obecně lze distanční výuku rozdělit na dvě formy, synchronní a asynchronní. Synchronní výuka znamená, že žáci pracují ve stejnou chvíli, to jsou naše on-line hodiny. Asynchronní výuka znamená, že žáci vypracovávají své úkoly bez ohledu na ostatní, tedy v různém čase, tzn. vypracovávají si své „domácí úkoly“. Pro synchronní výuku jsme v průběhu jarní vlny začali používat prostředí Webmeeting. Jedná se o nástroj, který jsme v danou chvíli shodou okolností „potkali“ a našim potřebám vyhovoval. V té době jsme s on-line výukou začínali a proto nám tato forma přišla jako na zavolanou. Jedná se o hrazenou formu, která přináší řadu výhod, avšak zatěžuje školní rozpočet. V podzimní vlně, kdy jsme počet on-line hodin rozšířili, jsme pro potřeby on-line výuky začali využívat i nástroj Google Meet. Tato služba je zdarma a pěkně navazuje na Google Classroom, takže bylo jasné, že jej budeme využívat s třídami, které Classroom používají, tedy s třídami druhého stupně. A jsme zase u dvou stran jedné mince – služba je zdarma, ale neumožňuje tolik, kolik umožňuje hrazený Webmeeting. A tak než abychom provedli „krok zpět“ a od některých interaktivních aktivit upustili, schází se některé třídy druhého stupně i nadále v prostředí Webmeetingu a asi to tak i dále zůstane. Věříme totiž, že druhostupňoví žáci jsou už natolik samostatní, že dokáží fungovat podle instrukcí vyučujícího, a ví, že všechny předměty jsou v Google Meet, jediná např. matematika je ve Webmeetingu, protože tam používají nástroj, který Meet postrádá…

Jak to vidí rodiče? Zpočátku jsme od rodičů dostávali řadu otázek, proč zrovna Webmeeting a ne jiné prostředí. Někteří vychvalovali Zoom, jiní nám doporučovali Teams, další zase jiné prostředí… To bylo na začátku, teď už „si to sedlo“. Dnes zase někteří rodiče poukazují na školy, které celou výuku překlopili do on-line prostředí, a dávají nám je za vzor. Jiní nás obviňují z toho, že děláme z dětí zombie, když mají celé dopoledne sedět u počítačů. Oba názory jsou pro nás extrém. On-line hodiny vnímáme jako doplněk asynchronní výuky. 3.-9. třídy, které jsou v současné době distančně vzdělávány, mají v on-line prostředí 12-17 hodin týdně (v běžném rozvrhu 24-31), přičemž občas se jedná o kratší setkání, než má 45minutová vyučovací hodina. Pro většinu předmětů je to asi polovina hodin oproti prezenčnímu rozvrhu, v některých předmětech (např. AJ) jsme na přání paní učitelek povolili zachovat plný počet hodin, protože jazyk asynchronní formou prostě učit nejde.

Kdy a jak žáci odevzdávají úkoly

V jarní vlně jsme všechna pravidla přizpůsobovali žákům a rodičům. Odevzdání prací jsme umožňovali i v průběhu víkendu, aby rodiče měli možnost s dětmi dohonit to, co děti nepochytily při výuce. Učitelé měli pracovní celý víkend, protože připravovali zadání na příští týden a opravovali práce všech žáků, aby mohli poskytnout zpětnou vazbu. Kdyby se jednalo o pár týdnů, šlo by to vydržet. Jarní vlna se ale protáhla na 15 týdnů a to už byli všichni pedagogové na pokraji svých sil.

Po zkušenostech z jarní vlny jsme tedy ve druhé a třetí vlně upravili i čas odevzdávání úkolů. Pro žáky prvního stupně jsme zachovali na domácí práci i víkend, protože oni se bez pomoci rodičů neobejdou. Posunuli jsme ale poskytování zpětné vazby. Učitelé mají na opravování vyčleněné pondělí, které je nyní bez on-line hodin a děti mají zadané práce výchovného zaměření, které většinou zvládnou samy a bez pomoci učitele a rodičů. Žákům druhého stupně jsme naopak pravidla pro odevzdávání prací zpřísnili. Zjistili jsme, že jim distanční výuka značně „kazí morálku“. Ideální variantou by bylo, kdyby si všichni nastavili režim stejný, jako když chodí do školy. V sedm nebo v půl osmé vstát a od osmi zasednout k plnění úkolů. Pak budou všichni stíhat. Víme, že některé děti jsou na sociálních sítích aktivní i daleko po půlnoci a na první vyučovací hodiny on-line se pak vůbec nepřipojí, případně připojí, ale jejich průběh zřejmě prospí, protože nereagují. Úpravou pravidel se je snažíme vést k tomu, aby svou práci do školy dělaly v dopoledních hodinách, úkoly odevzdaly do 18. hodiny dne, který jim vyučující určí, a večerní časy a víkendy jim zůstaly volné.

Je pravda, že i řada dospělých, kteří jsou na home office, má s organizací svého času problémy. Odborníci na toto téma prý radí jednoduchou fintu, jak si zachovat pracovní morálku. Stačí dodržet některé rituály, díky kterým se daří oddělit práci od volného času. Třeba jen to, že se „do práce“ nebo „do školy“ člověk převlékne a sedne si na „pracovní místo“. Po práci stačí převléknout oblečení a člověk má splněno :).

Jak hodnotíme

Dlouhou dobu jsme se hodnocení práce v době distanční výuky bránili. Je těžké a neobjektivní hodnotit práci, když každé dítě má jinou podporu, jiné podmínky pro její vypracování. Věřili jsme, že se nám děti brzy do lavic vrátí. Nestalo se a nedostali jsme možnost nehodnotit, přestože jsme spolu s dalšími řediteli tento požadavek na MŠMT předali, a tak jsme byli nuceni práci dětí hodnotit. V pololetí jsme měli možnost použít slovní hodnocení. I v něm ale musí být obsažena formulka, podle které jde překlopit slovní hodnocení do klasifikace, a tak jsme k němu přistoupili jen v několika málo případech. Ostatní žáci dostali zpětnou vazbu od učitelů ústně, takže známka na vysvědčení je nejspíš nepřekvapila. 

Pomoc školy

Od začátku distanční výuky se škola snaží na rodiče myslet. Podmínkou distanční výuky je počítač a internetové připojení, ale také určité „měkké dovednosti“. V jarní vlně škola nabízela možnost zapůjčení několika notebooků i s internetovým připojením. Získali jsme je tenkrát prostřednictvím vedení obce od Magistrátu. Na podzim jsme pak využili finanční prostředky od státu na pořízení dalších několika desítek počítačů. Dnes jich je mezi žáky půjčeno více než třicet. Nabízíme k zapůjčení i kameru s mikrofonem, protože bez obrazu se funguje špatně.

Na svých hodinách se vyučující snaží naučit žáky co nejjednodušší způsob, jak odevzdat práci. Některá doporučení dostali prostřednictvím Edookitu vč. tipů na aplikaci, která jim práci s úpravou formátu odevzdávaných úkolů usnadní.

Kromě zápůjček technického vybavení nabízí škola i možnost doučování, které je pro všechny zdarma. Obstarávají ho studenti pedagogické fakulty, kteří si touto formou plní svou pedagogickou praxi, nebo i další studenti, kteří svůj volný čas nabízí nezištně. S doučováním pomáhají i pedagogové, kteří nejsou v době distanční výuky vytíženi (např. tělocvikáři, výtvarníci), zapojují se i asistenti pedagoga, kteří se s některými dětmi spojují i mimo on-line rozvrh třídy.

Učitelé, žáci i rodiče mají informaci o tom, že v případě potřeby je možné uskutečnit i konzultaci ve škole. Nesmí to být pro více žáků, sejít se smí jen učitel s jedním žákem, případně ještě s rodičem. Toto jsou možnosti, jak pomoci těm, kteří nestíhají výuku distančním způsobem a potřebují péči navíc. V případě zájmu se obracejte na paní zástupkyni Zímovou. Pokud vím, všechny žádosti o pomoc jsme zatím dokázali uspokojit…

Jak dál?

Jak dlouho ještě bude distanční výuka trvat? Nevím. Všichni pedagogové si přejí, aby se nám děti do lavic vrátily co nejdříve. Do té doby, než k tomu dojde, se budeme snažit učit distančně stejně jako dosud, tedy nejlépe, jak to umíme. Nikdy to nebude ideální pro všechny. Co vyhovuje jednomu, nevyhovuje druhému. Co je pro jednoho akorát, je pro druhého moc a třetímu nestačí. Co funguje v jednom předmětu, nelze použít v jiném. Co funguje na jednu třídu, neplatí na druhou… Je to těžké pro všechny strany, a tak prosím – buďme shovívaví a vstřícní. Snažme se vydržet tuto divnou dobu s nadhledem. Nemůžeme měnit pravidla na žádost jednoho či druhého rodiče. Než k nějaké změně přistoupíme, dlouho ji zvažujeme a musíme si být jisti, že výhody převažují nad nevýhodami. A stále máme na paměti, že to musí být kompromis mezi tím, co by bylo nejlepší pro dítě, co pro rodiče, a co pro učitele.

Děkuji všem rodičům za trpělivost. Děkuji za podporu, kterou nám někteří vyjadřují. Víme, jak těžké je toto období pro Vás, a proto si toho moc vážíme. Obzvlášť v této době povzbuzení všichni pedagogové potřebují, aby vydrželi a nedošly jim síly. Aby je okolnosti nedovedly ke stejnému závěru, který mi před pár dny sdělila jedna kolegyně. Je z distanční výuky tak vyčerpaná a ze situace ve společnosti a z nedodržování opatření některými lidmi tak smutná, že se rozhodla odejít ze školství… Je mi to moc líto.

Přeji nám všem, aby nás tato doba „nesemlela“, a abychom si udrželi pohodu v mysli a pevné zdraví. Fyzické i duševní.

Opatrujte se…

 

Jitka Krůtová, ředitelka školy

Sdílet