Ohlédnutí za Edisonem

V letošním školním roce jsme se zapojili do projektu Edison. Bylo to poprvé a měli jsme trochu obavy. Projekt jsme dlouho a pečlivě připravovali a výsledek předčil naše očekávání. Ale popořádku…

Edisona už několik let pod záštitou Ministerstva školství organizuje společnost AIESEC. Projekt spočívá v tom, že do mateřské, základní nebo střední školy přijede na jeden týden 6–8 zahraničních vysokoškolských studentů, aby dětem/žákům/stu­dentům představili svou zemi. Studenti, kteří jsou společností AIESEC pečlivě vybíráni, přijíždí s přichystanou prezentací o své zemi a dále jsou připraveni reagovat na požadavky jednotlivých škol, které si dolaďují program „na míru“.

Protože máme na druhém stupni jen sto žáků v šesti kmenových třídách a týdenní projekt by pro nás byl napoprvé „velkým soustem“, rozhodli jsme se vyzkoušet si projekt Edison ve zkráceném režimu. Oslovili jsme zbraslavskou základní školu, nabídli jí spoluúčast a o studenty jsme se spravedlivě podělili – dva dny byli na naší škole a zbylé tři dny z týdne byli studenti na zbraslavské škole, která je oproti té naší mnohem větší…

Jak jsme se na projekt připravovali?
Na začátku jsme řešili spoustu otázek. Které třídy do projektu zapojit? Umožnit všem třídám potkat se se všemi stážisty nebo jen s některými, ale o to intenzivněji? Jak dlouhé bloky připravit? Zajistit jednotlivým skupinám i tlumočníky? Kde vytvořit pro stážisty zázemí na oba dny, když nám chybí prostory? Jak připravit naše žáky na příjezd zahraničních studentů, aby setkání s nimi bylo pro ně co nejpřínosnější?…

Asi týden před příjezdem stážistů jsme naše žáky seznámili s hlavním smyslem projektu Edison a představili jsme jim státy, ze kterých k nám studenti přijedou. V té době už jsme věděli, že k nám míří osm vysokoškoláků: Pedro z Brazílie a Oday z Jordánu a s nimi šest dívek – Alvina z Ruska, Sasha z Ukrajiny, Sofia z Číny, Anisha z Indonesie, Sopo z Gruzie a Didem z Turecka. Zástupci jednotlivých tříd si vylosovali vlajku patřící jednomu ze států, odkud k nám studenti přijedou. Studenta té země pak po týdnu právě tato třída přivítala…

V jednotlivých vyučovacích hodinách se děti týden před příjezdem „Edisonů“ na jejich návštěvu připravovali. Vyhledávali si informace o jejich domovině, připravovali si na ně různé otázky a spolu s vyučujícími angličtiny si je překládali. Připravovali si také krátké prezentace o naší republice, o Praze, o Lipencích nebo o naší škole.

Jak projekt probíhal?
V pondělí jsme projekt zahájili společně ve školní jídelně. Představili jsme našich osm hostů – vlastně oni se krátce představili sami. Každý jednou či dvěma větami pozdravili naše žáky, řekli své jméno a odkud k nám přijeli. Potom si zástupci jednotlivých tříd došli pro toho „svého“ studenta, kterého si předem vylosovali, a toho si odvedli do své třídy. Tam pak měli jednu vyučovací hodinu na seznamování. V některé třídě proběhlo pár připravených prezentací, v jiné se studentům představovali postupně jednotliví žáci, v další třídě probíhala konverzace zcela neformálně…

Další hodinu už byla řada na stážistech. Poté, co se během prvních dvou hodin na naší škole „rozkoukali“ a seznámili se se svými hostiteli, začal kolotoč. Doslova. Kolotoč, který trval dva dny. Jednotlivé třídy byly označeny cedulkou s názvem státu, odkud stážista pochází, a třídy se postupně „točily“ – jednu hodinu u každého z nich. Jen jednu vyučovací hodinu totiž měl každý z našich hostů na to, aby představil svou zemi další třídě a aby povyprávěl o přírodě, zvycích, zajímavostech a třeba i o školství. Pak přišly na řadu otázky, kterých měla některá třída připravených víc než dvacet. A víte, co naše děti zajímalo? Třeba to, jestli smí u nich ve škole děti používat mobil, jaké dostávají tresty, když poruší nějaké pravidlo, jestli dostávají domácí úkoly, jaké předměty mají ve škole, jak se u nich známkuje, jestli mají školní jídelnu atd.

Poslední hodinu druhého dne se všichni opět sešli ve školní jídelně, kde jsme se s našimi hosty rozloučili. Na památku dostali plátěnou tašku s hrnečkem, tužkou, propiskou a kalendářem, do kterého jim naši žáci napsali na památku nějaké vzkazy, aby jim připomněli jednu malou školu uprostřed Evropy :)

Co nám projekt Edison dal?
Byl to „fičák“. Jednotlivé prezentace stážistů na sebe rychle navazovaly a dva dny utekly jako voda. Pracovní list, který pro děti paní učitelky připravily, si děti nestíhaly pořádně doplňovat. Aby si děti nabyté znalosti utřídily a upevnily, ještě v následujících dvou týdnech se k projektu se svými vyučujícími v jednotlivých předmětech vracely. Výstupy z jejich práce si budete moci užít během příští Knihárny, na kterou Vás srdečně zveme. Přijďte ve středu 20. března do školní jídelny, kde po 16. hodině začnou své prezentace návštěvníkům naši žáci představovat.

A co za rok?
Všichni jsme se shodli na tom, že tato akce má smysl a že ji příští rok zopakujeme. Víme už, co od akce můžeme očekávat, a troufneme si na celý týden. Užijeme si to více a bude čas i na to, na co tentokrát nebyl. Třeba na prvky kung fu, které Číňanka spontánně učila děti na chodbě během přestávky :)

A jaká byla přidaná hodnota?
O tom by mohli vyprávět tři naši žáci, jejichž rodina se na týden rozrostla o jednoho či dva členy… Jednou z povinností školy, která se do projektu Edison zapojí, je totiž zajistit zahraničním studentům ubytování. Měli jsme sice pro všech osm předběžně zajištěnu ubytovnu, ale nabídli jsme i možnost ubytování v rodinách. Tu využily tři rodiny, které poskytly ubytování čtyřem studentům, a měli tak za cenu mírného narušení soukromí možnost týden konverzovat v anglickém jazyce. Všichni si tuto možnost pochvalovali a všichni nezávisle na sobě nahlásili, že s nimi pro ubytování zahraničních studentů v rámci projektu Edison můžeme počítat i příští rok. A to nás moc těší. Stejně jako to, s jakým nadšením si o projektu, resp. o jednotlivých setkáních se studenty, vypráví žáci všech ročníků, které do projektu byly zapojeny. Věříme, že cíl, který jsme si vytyčili na začátku, byl splněn – žáci získali nové vědomosti o různých státech, konverzovali v angličtině a snad je toto setkání motivovalo k učení se cizím jazykům.

Jitka Krůtová, ředitelka školy


5 / 36
 
 




































 
 
 

Sdílet