Čtvrťáci na pedagogické fakultě

Chcete přežít? Poohlédněte se po zásobách. Potřebujete vodu, jídlo, kámen, součástky a dřevo. Sežeňte všeho co nejvíce. Máte dvě a půl hodiny. Pak padne klec! Nečekejte pomoc dospělých, nespoléhejte na mobily. Dejte hlavy dohromady, promyslete strategii, vyřešte úlohy, využijte směnárnu surovin a hlavně už se nezdržujte a vyrazte…

Takto nějak byl v pátek ráno v aule Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy odstartován devátý ročník Matematického putování pro týmy žáků ze základních škol z celé Prahy. A do boje o přežití se po celé budově rozběhly i dva týmy našich čtvrťáků.

„Které je tohle patro, pane učiteli?“ Ptaly se holky, když svištěly kolem mě, aniž by čekaly na odpověď. „To je strašně těžký, to je snad pro páťáky!“ Spílali pelášející kluci. „My máme hodně kamenů, zato jídlo nám chybí,“ hlásily dívky. „To je schodů jako v Bradavicích!“ Úprk od sklepa po střechu, tam a zase zpátky několikrát, úloh tolik, že se z hlav kouřilo, a přitom všem čas běžel jako splašená gazela. Těsně před polednem se aula znovu zaplnila soutěžícími, kteří nedočkavě očekávali vyhlášení výsledku. Borci z Lipenců a Lipaňačky, jak se naše týmy jmenovaly, přežili. A to ve hře šlo. Taky šlo o to, potkat se s konkurencí jiných pražských škol. Ať si tady doma za pecí lacině nehrajeme na hvězdy a nespíme na vavřínech. Ať máme chuť ještě více se dozvědět, šanci růst a vzdělávat se. „Příště se budeme jmenovat Koumáci a vyhrajeme to,“ znělo z našeho tábora v mekáči ve Vodičkové, kam jsme šli to putování oslavit. Tam vám bylo jídla! Zato žádné další suroviny.

Petr Mutina, učitel matematiky ve 4. třídách



 
 











 
 
 

Sdílet