Jak jsme chodili pěšky do školy
Během září proběhla akce pod záštitou sdružení Pražských matek s názvem Pěšky do školy. Zúčastnili se jí všichni žáci z prvního stupně a většina žáků z druhého stupně, konkrétně v týdnech od 17. do 30. září. Zapojili se do ní nejen žáci, ale i jejich rodiče, neboť někteří z nich nevezli své dítě přímo ke škole, ale o něco dále a udělali tak školu bezpečnějším místem.
Cílem bylo i to, aby si děti uvědomily, že dopravit se do školy pěšky či hromadnou dopravou je také zdravější nejen pro ně, ale i pro samotnou přírodu. Děti si vyplňovaly v průběhu akce deníčky, z nichž se dalo vyčíst mnoho zajímavých informací, například:
1) Téměř nikdo neshledal akci negativní, snad kromě pár jedinců, kterým byla zima, zejména v pátek 20. 9. bylo ráno chladnější než obvykle.
2) Statečně to ustál i jeden žák, na něhož spadl po cestě kaštan a jedna slečna, která šlápla do psího exkrementu :)
3) Většina dětí se shodla na tom, že bylo fajn se projít pěšky a povídat si po cestě do školy s kamarády.
4) Oceňuji zejména skutečnost, že se mnozí scházeli už například na Zbraslavi nebo dokonce na Kazíně, džentlmeni vyzvedli dámy a šli všichni společně.
5) Někteří uvítali i fakt, že to bylo nejen zdravé, ale také „ekologycké“ nebo že došli do školy „fčas“ J.
6) Radost jim udělal často i doprovod rodičů, v jednom případě dokonce vlastní kocour.
7) Spoustu z nich si užilo i takové maličkosti jako padající podzimní listí, kamínky na zemi, východ slunce nebo zpěv ptáčků.
8) Občas někdo kromě kamarádů i učitelek potkal třeba kočku, psa, ježka a dokonce i bažanta a slepýše!
9) Cestou do školy se zejména starší děti naladily i poslechem písniček, ve dvou případech to byla skupina Queen.
10) V neposlední řadě se našel i jeden žák, kterého nejvíce bavilo pozorovat, jak se mu hezky zatínají svaly na nohou J.
Nedovedu odhadnout, zda nějaká třída vyhraje za pěší chůzi nějaké ceny. Lze z toho však usoudit, že akce se povedla především proto, že si ji děti užily, příjemně se nastartovaly na nový den a to je hlavní. A z pohledu učitele není nic krásnějšího, než když ho ráno vítají ve třídě spokojené a usměvavé děti.
Petra Voráčková, garant projektu