Pečeme (na to)!

„Vlevo vidíte dvě plně vybavená pracovní místa. Pracovní desky, dřezy, elektrické trouby a varné desky. Misky, talíře, příbory, hrnce, hrnečky, plechy, lžičky, naběračky i ostré nože (cože?!). Vpravo vidíte to samé. Uprostřed místnosti vidíte stoly a židle tak pro dvacet osob. Je tady i myčka…“

Takto by mohla vypadat exkurze ve fungl nové školní kuchyňce, kam se ve vyučování dostanou jen žáci druhého stupně. V pondělí odpoledne tam ale vlétli čmeláci ze stejnojmenného kroužku pro páťáky. Překvapení! Aby ne, tady byli úplně poprvé. A vůbec ne na exkurzi. A další překvapení – v kuchyňce čekaly v zástěrách jejich maminky! Na první dobrou si toho děti ani nevšimly. Prohnaly se kolem prosklené místnosti někam na konec chodby, když hledaly, kam že se to dneska přesouváme učit. Až když popošly zpátky, vytřeštily oči. Mámy, teď a tady? Jak to, že o tom nevíme? Jak to, že nic doma neřekly? Nemohly. To bylo tajné. Kvůli tomu překvápku. Na Vánoce se mají dít překvapení. Pokud možno jen ta hezká. A tohle bylo fakt hezké.

Mouka, cukr, bílky z vajíček, uhníst těsto, vzít váleček, vykrajovátka na cukroví, pečící papír a šup se sněhuláky, anděly, kolečky i prasátky na plech. Rozžhavené trouby vypadaly jako televize. Na ČT 1 dávali linecké, na dvojce vanilkové rohlíčky, na ČT sport, která začala hřát, pardon – vysílat později, taky linecké. „Někdo nám vzal marmeládu,“ rozhlížela se Amálka, když chtěla spojit linecká kolečka. „Nevzal, snědla jsem ji,“ smála se Terezka. Mizely i rohlíčky předtím, než skončily obalené v cukru, mizel nepečený marcipán dříve, než dostal tvar ve formičkách. Tolik dobrot! Naše plány překvapit zítra spolužáky čerstvým school made cukrovím vzaly brzy za své. Ochutnávalo se tak rychle a tak dlouho, že nakonec skoro nic nezbylo. Čmeláci naštěstí stačili pozvat své sourozence z družin, takže jedlíků bylo více a bříška z teplého cukroví bolet nebudou. A spolužáci z pátých tříd? Pečeme na ně? To ne, ti si ve čtvrtek napečou sami. Podobnou voňavou exkurzi do kuchyňky máme v plánu i s nimi. 

Petr Mutina, vedoucí kroužku Čmelák

Sdílet