Co bude se sněhovými vločkami?

Tento článek není o tom, jestli Vánoce budou na sněhu nebo na blátě, je takovým malým zamyšlením nad dnešní dobou…

Kdo zná skupinu Chinaski, určitě zná z jejich písničky i pojem Husákovy děti. Je to označení pro generaci narozenou v 70. letech minulého století. Z téhle doby pocházím i já. Rodiče mě učili, že když něco chci, musím slušně poprosit, a když něco dostanu, musím poděkovat. Že k dospělým mám mít respekt, a sedět, když starší člověk stojí, je neslušné. Že nesmím být sobec, mám pomáhat ostatním a vždy musím na ostatní brát ohledy. Netvrdím, že všechny tyto vlastnosti jsou do dnešní doby vhodné, ale takhle zkrátka byla vychovávána většina Husákových dětí...

Už méně je známý termín Generace Z (zet), který se používá pro generaci následující po Husákových dětech. Jsou to lidé, kteří se narodili v minulém tisíciletí, ale už nezažili Sametovou revoluci. Nepamatují frontu na banány a mandarinky, kterou stáli rodiče Husákových dětí před Mikulášem. Neví, co znamenalo sehnat něco "pod pultem".  Je pro ně neuvěřitelné, že na auta byly několikaleté čekací pořadníky a do zahraničí se mohlo jezdit jen se souhlasem "shora". Generace Z žije ve svobodném státě, v rychlém tempu a většinou on-line. Nemají tolik pokory, kolik bylo výchovou vštěpováno generaci předchozí. Jsou mnohem sebevědomější, dravější a drzejší, a to v obou významech slova smyslu.

Slyšeli jste už o generaci sněhových vloček? Ve wikipedii zmínku o této generaci zatím nenajdete, ale třeba se tam jednou také dostane. Označení používané pro nejmladší generaci, pro děti rodičů z generace Z, je totiž celkem trefné. A právě o nich je dnešní článek.

Pozorovali jste někdy sněhové vločky? Jsou nádherné a každá z nich je jedinečná. Necháte si ji dopadnout na dlaň, kocháte se tou nádherou a zapomenete na vše ostatní. Některé děti jsou dnes vychovávány podobně. Jako úžasné a jedinečné bytosti hodné obdivu, které se musí za každou cenu ochraňovat. Vločka na dlani se ale po chvíli roztaje. Zničí ji teplo naší dlaně…

Jak moc máme děti „opečovávat“? Jestliže má dítě vše dřív, než po tom začne toužit, neumí si pak věcí vážit. Pokud mu rodiče z cesty odstraňují všechny překážky, nebude je pak umět v životě překonávat. Jestliže je dítě izolováno od jakéhokoliv stresu nebo drobných běžných problémů a „nespravedlností“, které se dějí všude kolem nás, neustojí pak setkání s nimi ani v dalším životě. A má někdo z nás možnost zajistit, aby se děti v dospělosti se stresem a problémy nikdy nepotkaly? Nemá! A jak jinak se s nimi mají vyrovnat, když jim nedáme možnost se to naučit, dokud jsou malé a jsou v bezpečném prostředí rodiny, kamarádů, nebo základní školy?

Co je důsledkem této nadmíru „opečovávací“ výchovy? Vysoký nárůst počtu pacientů v ordinacích dětských psychologů a psychiatrů. Je to důsledek „srážky s realitou“. Významně roste počet středoškoláků, kteří jsou ve stresu a nezvládají se vyrovnat s nároky, které jsou na ně na střední škole kladeny, protože donedávna jim cestu zametali rodiče. Neumí řešit problémy se spolužáky nebo učiteli, protože to na základní škole za ně dělali rodiče. Nedokáží fungovat zodpovědně, protože donedávna měli full-servis od rodičů, kteří za ně vše hlídali… Nemyslím to zle a vím, že rodiče tento servis poskytují v dobré víře, jen asi nevidí možné důsledky…

Dnes se často pod vlivem výchovných metod ze západu zkrátka zapomíná na to dobré, co se po generace přenášelo od našich předků. Že dítě má mít jasný pravidelný režim a řád. Že nemůže mít všechno hned, že je dobré po něčem toužit, na něco se těšit, o něco zabojovat. Že jsou věci, o kterých se s rodiči/dospělými nediskutuje. Že někdy je potřeba se přizpůsobit. Že se nemůže chovat bezohledně, že nemá omezovat a obtěžovat ostatní a že slabým se má pomáhat...

V lipenecké škole se snažíme budovat pěkné prostředí a pohodovou a přátelskou atmosféru. Máme tým pedagogů, kteří svou práci dělají rádi, přemýšlí nad ní a snaží se ji dělat nejlépe, jak umí.  Všichni máme stejný cíl – dobře připravit děti na střední školu a dát jim kvalitní základy do dospěláckého života. Co se týká výuky, společně stále hledáme odpověď na otázku, jak to vlastně udělat. Dnešní doba se totiž vyvíjí tak rychle, že nevíme, co bude za pět let, a proto ani není zcela jasné, na jakou dobu vlastně naše žáky připravujeme. Jsme si ale jisti, že nechceme z dětí vychovávat sněhové vločky. Nechceme po dětech výkon za každou cenu, nechceme ale ani druhý extrém – úplnou pohodu dětí za cenu snížení nároků na jejich výkon. Chceme, aby se děti ve škole cítily dobře a přitom pracovaly na hranici svého maxima a pokud možno se zájmem. Možná ale mnohem důležitější je pro nás skutečnost, že se budou chovat hezky k sobě navzájem, že každého dospělého jako první a slušně pozdraví, a to nejen ve škole, ale i na ulici, když se někde potkáme. Chceme, aby k nám děti měly důvěru. Chceme je naučit respektovat autoritu, ale také říci slušnou a vhodnou formou svůj názor, i když je jiný než názor ostatních nebo ten náš. Asi daleko složitější úkol, než naučit je vyjmenovaná slova a násobilku. Ale pro život podle našeho názoru daleko hodnotnější, souhlasíte?

I mezi našimi žáky je pár desítek sněhových vloček. A já bych si moc přála, aby se jejich rodiče o ně tolik nebáli. Aby je v bezpečném prostředí naší školy nechali trošku „otrkat“. Aby nám důvěřovali a případné problémy řešili v klidu a věcně a vždy s přihlédnutím k dlouhodobému cíli – všichni totiž chceme, aby děti byly na život připraveny a dobře v něm obstály. Protože pokud nebudou, velký svět je zničí podobně, jako vločku zničí teplo naší dlaně.

Přeji Vám klidné svátky a do nového roku především zdraví Vám i Vašim blízkým. K tomu pak snad už jen štěstí a spokojenost s životem, který žijeme…

Jitka Krůtová, ředitelka školy

(článek vyšel v Lipeneckém zpravodaji 5/2019)

Sdílet