Každý rok provádíme ve všech třídách druhého stupně testování, kterým zjišťujeme úroveň znalostí našich žáků. Využíváme k tomu standardizovaných testů společnosti SCIO, která nám pak předkládá výsledky našich žáků porovnané nejen s jejich studijními předpoklady, ale také s výsledky žáků ostatních škol, které se testování také účastní. Posledním ročníkem, který své letošní testování absolvoval, byl ročník sedmý. Jeho výsledky jsme před pár dny obdrželi.
Zvykli jsme si v posledních letech na příjemné pocity, které jsme zažívali při pročítání hodnocení výsledků našich žáků. Jejich výsledky ve srovnání s ostatními školami byly hodnoceny jako nadprůměrné, někdy dokonce jako vynikající (a to i v konkurenci víceletých gymnázií), což znamená, obrazně řečeno, že jsme se umístili v první desítce ze stovky škol. Výsledky žáků sedmé třídy nás vrátily nohama na zem a přemýšlíme, kde je chyba a co můžeme udělat pro to, aby v příštím roce byly výsledky lepší…
Matematika
Celkové výsledky našich žáků v matematické části testu byly hodnoceny jako podprůměrné, 70 % zúčastněných škol mělo výsledky lepší než byly ty naše. Porovnáním výsledků testu matematiky s výsledky testu obecných studijních předpokladů bylo ale zjištěno, že děti pracuji na hranici svých možností, že tedy jejich potenciál je využíván dobře…
Ze všech dvaceti našich žáků, kteří se testování zúčastnili, mělo pět extrémně slabé výsledky, tedy percentil nižší než 15 (percentil udává, kolik dětí ze sta svými výsledky dotyčný předčil), na druhou stranu jeden žák byl v matematice hodnocen percentilem 99 (tzn. ze sta dětí jen jedno mělo výsledek lepší než on).
Český jazyk
Mnohem horších výsledků dosáhli žáci sedmé třídy v českém jazyce. Celkové výsledky byly hodnoceny jako velmi podprůměrné a to není vůbec dobrá zpráva. Tou o něco lepší zprávou je skutečnost, že žáci nepracují na hranici svého maxima, a že tedy existuje prostor pro to, aby v příštím testování dopadli lépe.
Sledujeme-li výsledky jednotlivců, jsou podobné jako v matematice. Šest dětí podalo výkon, který byl hodnocen jako extrémně slabý (percentil menší než 15, tj. ze stovky dětí jich předstihly pouze 15, ty ostatní byly lepší). Naopak jeden žák byl hodnocen jako extrémně dobrý a jeho percentil byl 98, tzn. že pouze dva žáci ze sta byli lepší, než on.
Zamyšlení
Co je příčinou neúspěchu našich žáků a co je možné udělat pro to, aby příští výsledky byly lepší? To je otázka, kterou se nyní zabýváme. Nejsnazší by bylo jako příčinu označit skutečnost, že se v této třídě dost často měnili učitelé. To je fakt, se kterým dnes nic už neuděláme – děti dostaly výborný základ v prvních dvou letech školní docházky, ale zbytek prvního stupně byl trošku nestabilní – jedna paní učitelka, kvůli které z této třídy odešlo několik dětí, odešla v průběhu třetí třídy, (mimochodem – několik dětí se opět vrátilo), paní učitelka, která je převzala, v průběhu páté třídy odešla na mateřskou dovolenou, a tak je v polovině páté třídy převzala již čtvrtá třídní učitelka. V šesté třídě dostali novou paní učitelku, která na škole působila více než 10 let, avšak i ta během školního roku odešla na mateřskou dovolenou. Až v tomto roce se situace stabilizovala. Ani matikářka, ani češtinářka, ani třídní učitelka mateřství neplánují, ale čemu neporučíme, to je zdraví. A tak i v letošním roce došlo v českém jazyce k dlouhodobějšímu zástupu. Ačkoliv nemocnou kolegyni zastupovala zkušená a kvalitní češtinářka, opět to pro děti byla určitá zátěž a komplikace, kterých tato třída už měla tolik.
Nelze ale všechno svádět na střídání učitelů. I když to pro děti nebylo jednoduché a musely si zvykat na nové tváře a nové způsoby, všechna předepsaná látka byla probrána, vysvětlena a procvičena. Nemá smysl ohlížet se zpět, tím nic nevyřešíme. Důležité je, co lze udělat pro to, aby příští výsledky byly lepší. V tomto ohledu můžeme být optimisté, žáci totiž dosud nedosáhli svého stropu. Svědčí o tom porovnání výsledků v testu českého jazyka s jejich studijními předpoklady. Z něho vyplývá, že žáci mají rezervy a mohou se tedy zlepšit. Je to tedy v jejich rukách. Pokud „zaberou“ a začnou se připravovat na každou hodinu, budou psát zadané úkoly a zameškanou látku si doplní, pak věřím, že příští výsledky budou rozhodně lepší. Paní učitelka s dětmi pracuje pečlivě a spousta dětí, které „jejíma rukama prošly“, dává zpětnou vazbu, že jsou na střední školu připraveni dobře. To, že to není v hodinách žádná sranda, ale pořádná makačka, to je jasné. Čeština je jeden z nejtěžších jazyků na světě. Stačí se podívat do časopisů, prospektů nebo na různé webové stránky, a pokud máte pro češtinu cit, trpíte pohledem na tolik hrubek. Je tedy jasné, že samo to nepůjde a musí se tomu něco obětovat. Takový je ale život. Vrací nám tolik, kolik mu dáváme. To je jednoduchá rovnice. Pokud jí rozumíme, pokud ji pochopí i naši sedmáci, pevně věřím, že se i v češtině do příštího roku zlepší. My pro to uděláme maximum a stále platí nabídka paní učitelek na dovysvětlení látky, pokud děti nepochopí výklad při hodině. To vše ale s jednou podmínkou – že se pochopit snažily a v hodině nevyrušovaly…
Jitka Krůtová, ředitelka školy